Volný čas a turistika

Obec Mikulovice je vzdálena asi 15km severně od okresního města Znojma v mírně pahorkaté rovině na posledních výběžcích Českomoravské vysočiny. Část katastru přechází v sousedních obcích na rovinu na okraji Dyjsko-svrateckého úvalu. Podnebí je teplé, ale suché. Patří k nejsušším v republice.

Podobně jako v sousedních obcích i zde se nacházejí důkazy pravěkého osídlení. Náhodné nálezy především kamenných nástrojů z doby neolitu a eneolitu, sídliště s malovanou keramikou, únětické sídliště nejstarší doby bronzové, nálezy lidu mohylového a lidu popelnicových polí a snad sídliště z doby římské. O slovanském osídlení svědčí řadové pohřebiště u kostela.

První zmínka o Mikulovicích pochází z roku 1314. Ve 13. Století zde byl postaven kostel, který byl zasvěcen Petru a Pavlovi (obraz na hlavním oltáři maloval r. 1784 znojemský malíř Rada). Dne 14. Prosince 1558 povýšil Ferdinand I. Na žádost želivského opata Martina Mikulovice na městečko a propůjčil mu právo pečetit zeleným voskem a konat dva výroční a jeden týdenní trh. Městečko přijalo do svého znaku dva sypeny (naběračky s dlouhým držadlem) a hrozen, které symbolizovaly hlavní zaměstnání jeho obyvatelstva, dále klíč s hvězdami připomínající želivskou vrchnost. Podle svého privilegia si daly Mikulovice v 16. stol. zhotovit pečeť. V jejím pečetním poli je renesanční štít se znakem popsaným v privilegiu. V roce 1680 bylo v Mikulovicích potvrzeno hrdelní právo, které platilo i v sousedních Horních Dunajovicích. Některá práva byla vrchností porušována, a proto na mnohých místech vypukaly vzpoury. K ozbrojenému povstání však v obci nedošlo.

Řemeslná výroba v první polovině 19. stol. byla v Mikulovicích organizována sedmi cechy:

• Zedníci, stolaři, bednáři, tesaři a sklenáři s pečetí z r. 1827

• Kováři koláři a zámečníci s pečetí z r. 1757

• Krejčí s pečetí z r. 1757

• Ševci s pečetí z r. 1827

• Hrnčíři z r. 1827

• Řezníci, pekaři, mlynáři s pečetí z r. 1827

• Tkalci

Panstvím náležely Mikulovice větším dílem premonstrátské kanonii strahovské, menším dílem plavečskému statku kam museli platit úrok na sv. Jiří někteří občané. První světová válka odvedla z Mikulovic celkem 170 mužů. Celé usedlosti zůstávaly neobhospodařovány. Koňské potahy byly nuceně odevzdány vojenské správě. Děti musely pracovat. Proto absence dětí ve škole činila.

Nástup fašismu i druhá světová válka zasáhly i Mikulovice. S okupací se sem přistěhovalo několik německých rodin aby hospodařily na usedlostech, jejich majitelé byli vyhnáni. Mikulovice opustily před příchodem Rudé armády dne 16. dubna 1945.