Městys Mikulovice

Fulltextové vyhledávání

Horní menu

Drobečková navigace

Úvodní stránka > Pro turisty > Něco z historie > Historie obce

Historie obce

Městys Mikulovice je vzdálen asi 15km severně od okresního města Znojma v mírně pahorkaté rovině na posledních výběžcích Českomoravské vysočiny. Část katastru přechází v sousedních obcích na rovinu na okraji Dyjsko-svrateckého úvalu. Podnebí je teplé, ale suché. Patří k nejsušším v republice.

Podobně jako v sousedních obcích i zde se nacházejí důkazy pravěkého osídlení. Náhodné nálezy především kamenných nástrojů z doby neolitu a eneolitu, sídliště s malovanou keramikou, únětické sídliště nejstarší doby bronzové, nálezy lidu mohylového a lidu popelnicových polí a snad sídliště z doby římské. O slovanském osídlení svědčí řadové pohřebiště u kostela.

První zmínka o Mikulovicích pochází z roku 1314. Ve 13. Století zde byl postaven kostel, který byl zasvěcen Petru a Pavlovi (obraz na hlavním oltáři maloval r. 1784 znojemský malíř Rada). Dne 14. Prosince 1558 povýšil Ferdinand I. Na žádost želivského opata Martina Mikulovice na městečko a propůjčil mu právo pečetit zeleným voskem a konat dva výroční a jeden týdenní trh. Městečko přijalo do svého znaku dva sypeny (naběračky s dlouhým držadlem) a hrozen, které symbolizovaly hlavní zaměstnání jeho obyvatelstva, dále klíč s hvězdami připomínající želivskou vrchnost. Podle svého privilegia si daly Mikulovice v 16. stol. zhotovit pečeť. V jejím pečetním poli je renesanční štít se znakem popsaným v privilegiu. V roce 1680 bylo v Mikulovicích potvrzeno hrdelní právo, které platilo i v sousedních Horních Dunajovicích. Některá práva byla vrchností porušována, a proto na mnohých místech vypukaly vzpoury. K ozbrojenému povstání však v obci nedošlo.

Řemeslná výroba v první polovině 19. stol. byla v Mikulovicích organizována sedmi cechy:

  • Zedníci, stolaři, bednáři, tesaři a sklenáři s pečetí z r. 1827

  • Kováři koláři a zámečníci s pečetí z r. 1757

  • Krejčí s pečetí z r. 1757

  • Ševci s pečetí z r. 1827

  • Hrnčíři z r. 1827

  • Řezníci, pekaři, mlynáři s pečetí z r. 1827

  • Tkalci

Panstvím náležely Mikulovice větším dílem premonstrátské kanonii strahovské, menším dílem plavečskému statku kam museli platit úrok na sv. Jiří někteří občané. První světová válka odvedla z Mikulovic celkem 170 mužů. Celé usedlosti zůstávaly neobhospodařovány. Koňské potahy byly nuceně odevzdány vojenské správě. Děti musely pracovat. Proto absence dětí ve škole činila.

Nástup fašismu i druhá světová válka zasáhly i Mikulovice. S okupací se sem přistěhovalo několik německých rodin aby hospodařily na usedlostech, jejich majitelé byli vyhnáni. Mikulovice opustily před příchodem Rudé armády dne 16. dubna 1945.

 

Historie (z knihy Tak šel čas - vydané v roce 2014)

Mikulovice (něm. Niklowitz), městečko, samostatná katastr. a polit. obec farní, dle osob. jména Mikula (Mikuláš). Rozloha obce 1380 ha; nemovité jmění obce ve výměře 87 ha. Jména tratí. Dlouhý, Padělky u Křepic, na Klínku u Brůdka, na Klínku u zadních luk, Dlouhá trata, Dlouhý nádavky, Přední a Zadní poloudíly, Padělky, Nádavky, u Hájku, na Kopcích, Vinohrádky, Kukly, Kopaniny, Jezera, Stará Hora, Konce, Čeření, Loučky, Mikolovské les, Korábecké les, Kostka, Spáleniště, Honce. Roku 1834 bylo ve 177 domech 796 obyv., r.1890 ve 164 d. 813 a r.1900 ve 174 d.  821 obyv., katol. Čechův. Vložit foto: Kapitola 2 pohled na Mikulovice. Původem svým náležejí Mikulovice bez odporu století XI., XII. aneb snad dobám ještě dřívějším, čehož důkazem zdejší naleziště kamenných nástrojů hlazených. V mohylách tuto odkrytých zjistil p. notář Palliardi ráz valový, střepiny staršího rázu a opět pohřebiště kosterné s hákovitými kroužky a u sv. Marka hroby žárové se střepinami velmi hrubými. O faře zdejší první zmínka se činí k roku 1331, kdy zde byl farářem kanovník kostela olom. Mikuláš. Roku 1793 byly upraveny roční renty farářovy klášterem Strahovským. Kaple sv. Marka v samotě v trati „na Kostce“ bývala za dřívějších let středištěm veliké národní slavnosti v neděli po sv. Marku. Říkali slavnosti „veliká pouť“. Nyní však se koná každoroční pouť „Mareček“ v ústech lidu zvaná, v městečku. Obraz sv. Marka evangelisty se lvem lze spatřiti také ve farním kostele nad hlavním oltářem. Pošta byla zřízena r. 1875. Má každodenního jízdního posla do Znojma. O radnici máme zmínku, tuším první, k r.1657. Z bejkovců upletené rychtářské právo se zachovalo dosud. Rody, držící rodné grunty přes sto let: Matouškův, Frůhvirtův, Peřinkův, Vyklického, Logerův, Holbův. Kostelních zvonů jest pět a slovou v ústech lidu: „Velký, Uražený, Poledníček, Umíráček a Pozdvihováček“. Uražený, také prostředním zvaný, lit byl Adamem Konvářem ve Vel. Meziříčí r. 1570, přelit roku 1770 Jiřím Seichlem ve Znojmě, když pak pukl, přelit potřetí r. 1820. Poledníček přelit Janem Floridem ve Znojmě roku 1817. Velký přelit r. 1753. Pamětní kniha farská „Memorabilia Ecclesiae Parochialis Mikulovicensis“ založena roku 1782 farářem Charvátem latinsky, tímže jazykem pokračoval v ní vlastenec Panczner, až roku 1828 farář Hončík počal psáti německy. Nyní se pokračuje česky; počato farářem Kr. Kaplanem. Matriky farní od r. 1620 s nápisem „Matricula chramu Panne Mikulovského, do kterežto křtowe malych djtek, potwrzenj manželstwa a pohřebowe Tich mrtwych i mnohych charet () wjedno uwedene a sepsane gsau“ a druhá z roku 1642 jsou nejstarší. Odtud nepřetržitě až po naše dny zapisovalo se nejprve česky, potom latinsky, německy a posléze zase česky. Privileje, originály: Ferdinandův z r. 1558 a Rudolfův z r. 1599 zůstaveny ve Vídni, když r. 1738 císař Karel VI. potvrzoval výsady mikulovské. V archivě obecním jest pouze privilej cís. Karla VI. z r. 1738 na pergameně psaný, v deskách svázaný s přivěšenou pečetí císařskou větší a nem, privilej cís. Františka z roku 1793, kterým původní jarmarky přeloženy na jiné dny. V obecním archivě chová se kromě toho stará pergamenová kupní smlouva z r. 1664 mezi Voldřichem Alexou a Jiřím Holbou o pole na Honcích, prodloužená roku 1707, kdy pole koupil od Holby mikulovský učitel; jest česká, s přivěšenou obecní pečetí ve vosku zeleném. Knihovna farní je dosti bohata díly theologickými. Knihovna školní má 160 sv. Knihovna obecní, založena koop. P. Frant. Wagnerem roku 1888, má skoro 300 sv. Sochy sv. Jana z. r.1783 a sv. Floriana z r. 1807 na náměstí. Jezero mikulovské obecné a pastviště připomíná se již roku 1419, kdy v ně Ješkovi Talafúsovi z Říčan vpadl Niklas Hunt z Dunajovic. Spolky: hasičský, čtenářský a raiffeisenka. Spolek čtenářský má vlastní nevelikou knihovnu. Trhy bývaly: 1. v pondělí po třech králích, 2. na den sv. Jakuba apoštola a 3. na den sv. Martina; týdenní trh každého čtvrtka. Nyní však se nekonají, ač obec tržního práva neztratila. Znak městečka Mikulovic zřetelný na starší městské pečeti stříbrné. Náčrtek zůstal s originálem privileje ve Vídni. Znak byl namalován na radnici v barvách. Robota. Mikulovice byly rozděleny: větší díl 132/64 lánu tvořil zvláštní statek o sobě, menší díl 232/64 lánu patřil ke statku Plavečskému. Při onom statku byl panský dvůr a pivovar na 158 sudů a 1046 měřic lesa.

            Poddaní zdejšího statku nerobotovali, platíce za robotu dohromady 99 zl. 10 kr. (od r. 1654 z 1 lánu po 4 moravských tolarech) a úroku polního 30 zl. 45 kr.; ale 9 sousedů, kteří patřili r. 1750 k Plavči, platili úroku o sv. Jiří 14. zl. 14 kr.; dávali úhrnem 22 slepice a robotovali týdně: 8 půlláníků po 3 dnech jednospřežně, 1 čtvrtláník 3 dni pěśky.) Cechů bylo sedm: 1. Reiscech, totiž zedníci, stolaři, bednáři, tesaři a sklenáři s pečetí z roku 1827; 2. kováři, koláři a zámečníci s pečetí z r. 1757, novější z roku 1855; 3. krejčí s pečetí z r. 1757, novou z r.1827; 4. ševci a prtáci (staré obuvi, kteří neměli práva dělat novou) s pečetí z r. 1827; 5. r.1766 založený cech hrnčířů, zrušený r. 1858; 6. řezníci, pekaři, mlynáři s pečetí z r.1827; 7. tkadlci. Pečeť cechu stolařského a bednářského (Reiscech) byla otištěna r. 1897 v „Annalech“ musea Františkova. Z knih  cechovních zachovaly se jediné „generální cechovní artykulové pro pořádky královských zemí českých“ z roku 1739 o dvou exemplářích, tištěné. Živelními pohromami utrpělo městečko: požárem v l.1795, 1809, 1821, 1841, 1850. Poslední z nejhorších: průtrží mračen roku 1850. Roku 1863 vyhořel Koráb, zapálen bleskem. Cholera zuřila v místě r. 1831, 1836, 1855 a 1866. Koráb, samota v lese Korábeckém, původně lisovna na víno pro velkostatek, myslivna a silniční hospoda. Chaloupky, myslivna a hájovna v Mikulovském lese. Ze slavných můžů, kteří působili v Mikulovicích, vytknouti dlužno faráře Ambrože Václ. Hončíka , znamenitého včelaře. Jeho předchůdce farář Ondř. Václ. Panczner náleží k českým buditelům. V Mikulovicích narodil se dne 19. dubna r. 1852 slavný malíř, Eman. Krescenc Liška. Také se tu narodila dne 10. července 1868 spisovatelka Růžena Svobodová, rozená Čápová. Panstvím náležely v poslední době z největší části premonstrátské kanonii strahovské, pouze 9 pololáníků a 4 domkaři byli příslušni panství Plavečskému (odtud také zvali se „Plavečskou stranou“). Z dřívějších let jsou známi majitelé: k r. 1314 dne 24. dubna a 1322 čteme Waltra z Mikulovic. Byl z rodu vládyk Plaveckých. Připomíná se naposledy k roku 1323. Po smrti jeho žádali Mikulovic strýcové jeho Plavečtí, což dosvědčuje, že neměl potomkův a že jest asi totožný s Valtrem z Mikulovic, který byl farářem rouchovanským. Z roku 1338 a dne 25. července zachovala se smlouva o patronát kostela sv. Petra a Pavla mezi Sborem, proboštem olomouckým, a Bočkem, vládykou z Horní Plavče, patrony kostela v Mikulovicích s jedné, a mezi sestřencem jejich Hynkem z Mikulovic se strany druhé. Po smrti faráře mikulovského, dobré paměti Bedřicha, ustanovují všichni tři jmenovaní jednomyslně plebánem Mikuláše, syna Hynkova z Mikulovic. Po smrti jeho mají právo kněze na faru presentovati bratři Sborek a Boček z Plavče; po smrti kněze jimi zvoleného zase Hynek nebo dědicové jeho. Takže vykonávati mají právo patronátní jednou Plavečtí, podruhé Mikulovští. Kolem r. 1350 daroval farář Mikuláš panenskému klášteru Pustiměřskému faru v Mikulovicích s celým příslušenstvím, dvorem, polnostmi a lukami, farskou zahradou a s menšími desátky ve Výrovicích a Dunajovicích, kromě toho však dětem nebožce Dobše z Lukova 2 lány pole a lesy v Mikulovicích. Roku 1558 vymohl opat želivský Martin II. Strahlický vsi poddanské Mikulovicům na císaři Ferdinandu I. Povýšení na městečko. Po válce třicetileté bylo v Mikulovicích přes čtvrtinu domů pustých. Na části strahovské bylo 13 lánů. Rok tento byl v říši Rakousko-Uherske oslavován jakožto jubilejní padesátiletého panováni Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Jako ve všech obcích říše na památku tak vzácného a milého jubilea nějaká fundace, ustav lidumilný neb pamětní založeni zařízeno, tak i v Mikulovicích na paměť řečeného jubilea zbudovány na věž farního kostela hodiny. Věž našeho farního kostela byla po mnoha leta (prý od r. 1869) bez hodin, ač kola na omítce svědčila, že kdysi ciferníky tu bývaly. První popud ku obnoveni hodin na věži byl dan od dobrovolného sboru hasičského, tento po zvyku jiných sborů hasičských počal sbírky peněžité schráněti na zakoupeni spolkového praporu.

Obec Mikulovice na začátku dvacátého století čítala 821 obyvatel, z nichž se 816 hlásilo k vyznání římsko-katolickému a 5 občanů bylo vyznání izraelského.

V čele obce stál obecní výbor složený ze starosty a tří radních. V obci v té době byla škola, nejprve obecná, od roku 1909 škola měšťanská. Dále knihovna, při které fungoval čtenářský spolek. Obec měla svého faráře, hasičský sbor, velmi aktivní byla tělovýchovná jednota Sokol. V roce 1902 byl ustanoven spořitelní a záloženský spolek. Obec též měla svého doktora. Pošta v obci fungovala od roku 1865, ale dlouho chybělo telefonní a telegrafní spojení. Ani komunikace v té době nebyly příliš vyhovující.

První světová válka postihla i Mikulovice. Narukovat muselo cca 150 mužů. Muži narukovali do války a ženy musely zastávat i jejich práci. Válečné poměry přispěly ke zřízení dětské opatrovny. Po dobu války se doktor přestěhoval do Jevišovic.

Válka se podepsala na Mikulovicích nejen oběťmi na životech, ale obec vysílily i dodávky pro vojsko a placení různých vojenských darů a půjček. Nejvíce byly postiženy rodiny řemeslníků, neboť jejich manželky nemohly vykonávat práci za muže odvedené na vojnu.

Na památku padlým byl v roce 1926 postaven před kostelem pomník. Po válce se změnou státního zřízení se změnily i poměry v obci ve prospěch stran pokrokových. Trvalo ale několik let, než se v obci ustálily poměry a začal klidnější poválečný život.

V roce 1923 byly v obci slavnostně odhaleny pamětní desky významným rodákům - spisovatelce Růženě Svobodové a malíři Emanuelu  Krescensi Liškovi na jejich rodném domě.

Od roku 1924 začalo fungovat autobusové spojení, nejprve do Tavíkovic, později do Znojma. V tomto roce bylo uvedeno v provoz i telefonní a telegrafní spojení. V roce 1927 začal ordinovat MUDr. Josef Moudrý. Významným počinem byla založení Družstevního hospodářského lihovaru, který měl koncem tohoto roku 43 členů.

V roce 1930 bylo vybudováno elektrické osvětlení, v tomtéž roce byly vysvěceny 4 nové zvony, náhrada za ty, které obec musela odevzdat za války. V roce 1933 byl opraven vnitřek kostela a zavedení el. proudu i do kostela.

Druhá světová válka znamenala pro Mikulovice nesrovnatelně větší útrapy, než první. V roce 1942 byly německými přistěhovalci zabrány usedlosti zdejších rolníků, kteří se museli z nich odstěhovat. Jednalo se o jedenáct rodin, které přišly o své majetky.

V roce 1943 byla v Mikulovicích zřízena německá škola, rozpuštěno obecní zastupitelstvo a dosazena správní komise. Téhož roku spadly na Mikulovice dvě bomby, které naštěstí nezapříčinily žádná úmrtí. Ani škody nebyly příliš rozsáhlé. V roce 1944 spadlo u Němčiček americké letadlo, které shořelo včetně čtyřčlenné posádky.

V březnu roku 1945 bylo do Mikulovic přesunuto 300 uprchlíků z válečného území, kteří byli ubytováni ve škole a v četných staveních. 10. dubna přijeli němečtí vojáci, kteří opustili i s několika německými občany Mikulovice 19. dubna.

V pondělí 7. května podnikli ruští hloubkoví letci nálet na Mikulovice a okolní obce. Leteckou bombou, která dopadla u hřbitova, byli usmrceni 2 lidé, bylo několik těžce i lehce zraněných. Nálety se opakovaly celý den, ale Mikulovicím už neuškodily. Dne 7. května prchala demoralizována německá armáda všemi cestami obce a trvalo to až do 12 hod. v úterý 8.

května. Proto byly Mikulovice ještě jednou bombardovány. Oběti na životech nebylo, jen mnohé budovy byly těžce poškozeny. Konečně zmizel poslední německý voják a v 15 hod. 30 min. dne 8. května objevila se v našem městečku ruská armáda. Celé kolony projížděly Mikulovicemi několik dní. Správy obce se ihned ujal revoluční výbor – Místní národní výbor (MNV).

Dne 30. června 1946 byly na budově velkostatku odhaleny pamětní desky mikulovických rodáků: spisovatelky Růženy Svobodová a malíře Emanuela Krescense Lišky. Desky těchto velikánů byly odhaleny ponejprv 9. záři 1923. V roce 1943 Němci desky odvezli, ale zásluhou dobrých lidi byly ukryty a nyní vráceny opět svému účelu. Obr. - kapitola 9 pamětní desky rodáků

Politický převrat v roce 1948 nijak nebránil vymalování kostela malířem Koblihou ze Znojma. Zvenku byla provedena oprava stavitelem Janem Vlčkem. V obci byl zřízen obecní rozhlas.

 Druhá pozemková reforma se začala v Mikulovicích provádět na jaře roku 1948. Zájemci si podávali žádosti o půdu, která jim byla přidělována ministerskou komisí. MNV získal tzv. Zámeček (současné zdravotní středisko), ve kterém byly umístěny obecní kanceláře, svatební síň, knihovna, byt pro tajemníka a zubní ambulance. V sobotu dne 17. prosince večer bylo zahájeno první filmové představení kina v Mikulovicích.

V roce 1950 byl ustanoven spolek červeného kříže a poprvé se slavil 1. Máj v Jevišovicích.

Nejdůležitější otázkou v obci bylo založení JZD a zajištění obděláni veškeré půdy. Poněvadž přesvědčovací kampaní, která v obci probíhala v zimě, na jaře i na podzim roku 1955, se nepodařilo přes veškerou snahu MNV a ONV a MO KSČ přesvědčit zemědělce o výhodách společného hospodařeni, ztratila obec pozemky dobré bonity, které byly přiděleny JZD Němčičky, JZD Rudlice a Strojní traktorové stanici v Plavči. Přešlo tak na 60ha a později opět 80 ha dobré půdy k trvalému užíváni sousedním obcím a 20 ha STS.

Dne 19. července 1957 v 21 hodin se v sále kina se konala ustavující schůze JZD. V roce 1957 již družstvo hospodařilo i s majetkem rolníků, kteří do družstva nechtěli vstoupit a tak jim bylo vše znárodněno. V budově bývalé raiffeisenky, byla zřízena strojní traktorová stanice, byl vybudován nový kravín, vepřín, porodna prasnic.

Dále byly zřízeny nové provozovny MNV – dámské krejčovství, prodejna textilu, dvě holičské provozovny, dámské kadeřnictví, vodoinstalatérská provozovna, studnařství a čalounictví. Začala pracovat Občanská beseda, pod jejíž hlavičkou byla sehrávána divadelní představení.

Od roku 1959 se významně do života obce zapojil Sbor pro občanské záležitosti. Úkolem sboru bylo věnovat pozornost velmi starým lidem, zajímat se o občany, kteří potřebují podporu státu, organizovat obřady při svatbách ve svatební síni, při pohřbech a křtech.

V sedmdesátých letech byla provedena řada akcí na zvelebení obce, značná část za pomoci občanů v tzv. akcích Z, kterých se zúčastňoval i Československý, později socialistický svaz mládeže. V těchto letech bylo upraveno okolí hřbitova, Jezera a úprava cest. Byly vystavěny šatny na hřišti. Velmi aktivní byla tělovýchovná složka. Pod hlavičkou Sokola se pořádala různá cvičení, nácvik na spartakiádu. Součástí tělovýchovy byl i Svazarm a fotbalový klub. Pravidelně se konaly cyklistické závody.

Velkých změn doznalo i místní školství. Školu navštěvovalo více než 200 dětí, pro které byla zřízena školní kuchyně, začala fungovat i školní družina. Na pomoc škole bylo založeno Sdružení rodičů a přátel školy.

Od roku 1965 pracoval v obci Čs. ovocnářský a zahrádkářský svaz. Organizace soustřeďovala zahrádkáře – majitele zahrádek a menších sadů. Výměra půdy užívané členy činila 17,61 ha. Z toho 7,28 ha půdy zahrádkových osad. Kromě zahrádkářů začali být aktivnější i včelaři, myslivci a Svaz chovatelů.

Od voleb roku 1964 pracoval MNV v novém složení. Bylo zvoleno 23 poslanců a z nich ustaveny komise. Funkce předsedy MNV byla placená. Do roku 1971 byly na území obce postaveny tři autobusové čekárny, spojka silnice u bílého kříže na betonku byla vyštěrkovaná a vyasfaltovaná. Prostranství před budovou místního národního výboru bylo upraveno na parčík a volné plochy vyasfaltovány. Budova MNV v prvním poschodí byla upravena pro účely zdravotního obvodního střediska s oddělením praktického obvodního lékaře, zubní a dětské ambulance. V celé obci byla provedena generální oprava potoka, přes který byly postaveny dva mostky s kovovým zábradlím. Dále byla provedena oprava a rozšíření veřejného osvětlení, které bylo osazeno výbojkami. Rovněž u místního rozhlasu bylo přikročeno k jeho rozšíření a výměny ústředny. Obřadní síň byla nově upravena a vybavena novým nábytkem. Obecni knihovna byla přemístěna z MNV do nově upravené místnosti na faře. Budova požární zbrojnice byla dána do pořádku a opatřena poplachovou sirénou.

V roce 1968 byla na budově MNV odhalena pamětní deska našemu rodáku F. V. Peřinkovi, historiografovi, který zemřel v Kroměříži 14. záři 1949.

Osmdesátá léta začala opět volbami. Dochází ke sloučení JZD s družstvem Němčiček s názvem Vývoj, se sídlem v Mikulovicích. Začíná se s plněním volebního programu. Nejvíce péče se věnovalo úpravě náměstí, chodníků, opravám silnic. Byla otevřena samoobslužná prodejna Jednoty. Začala se projednávat výstavba kulturního domu a sloučení JZD Mikulovice a JZD Rudlice. Pracovalo se na dokončení hřiště na kopanou. Dešťová voda byla svedena do  kanalizace.

Výstavba kulturního zařízení započala v roce 1975. O rok později se rozjela stavba nové mateřské školy. Na výstavbě obou budov se velkou mírou podíleli občané Mikulovic. V rámci akce „Z“ byly odpracovány desítky tisíc brigádnických hodin. Kulturní dům byl dokončen v květnu 1980. Hodnota celé stavby činila necelých 5 mil. korun. V rámci brigád bylo odpracováno 36.569 hodin, což je hodnota téměř 1.5 mil. korun.

Mateřská škola byla otevřena v létě 1982.

I když se v obci prováděly tyto dvě velké stavby, nebyly ojedinělé. Stále se pracovalo na zlepšení vzhledu obce a na řadě menších projektů, jako např. přestavba bývalé školky na byty pro učitele, prováděl se výběr pozemků na stavbu rodinných domů. Byla dokončena oprava požární zbrojnice, generální oprava elektrické sítě a veřejného osvětlení. Ve spolupráci s TJ Vývoj Mikulovice byly v r. 1983 byly vybudovány šatny na fotbalovém hřišti. Dále se zahájila stavba požární nádrže a generální oprava místního rozhlasu.

Další významnou započatou stavbou bylo budování plynovodu. V roce1986 byla dokončena výstavba vysokotlakého plynovodu v úseku Únanov – Mikulovice. V dalších letech se začaly budovat přípojky do jednotlivých domů.

Po politických změnách v roce 1989 začala nová éra v historii naší obce. MNV se změnily v obecní úřady, do voleb se zapojovaly různé politické strany i nepolitická uskupení. Základní změny zákonů, nových směrnic a nařízení způsobily, že se měnil od základu způsob práce nejen obecních úřadů, ale i struktura vlastnických vztahů.

Za posledních 25 let se v čele obce vystřídali tři starostové. Každý měl pro svou práci jiné podmínky, ale všichni včetně zastupitelstev pracovali na tom, aby se životní podmínky v obci stále zlepšovaly. Dokončila se plynofikace obce společně s vybudováním telefonní sítě a vodovodu. Byla přestěhována úřadovna pošty do místa přístupnějšího občanům. Postupně byly opraveny budovy zdravotního střediska a přilehlá barokní sýpka.

Velkým problémem v obci byly nevyhovující prostory školy. Přijatelným řešením se ukázala rekonstrukce bývalé budovy MNV. Pohostinství bylo přesunuto do jedné z částí kulturního domu. Současně byla přistavěna nová tělocvična. Obecní úřad byl přestěhován do upravených prostor vzniklých z kuchyně a jídelny mateřské školy. Bývalá škola byla přestavěna na nájemní byty. Vykoupením soukromého objektu, který v minulosti sloužil mimo jiné jako kinosál, a jeho rekonstrukcí vzniklo pohostinství ve vlastnictví obce, které je pronajímáno. V obci vzniklo nové travnaté fotbalové hřiště, které odpovídá současným požadavkům na sportovní zařízení. Další náročnou akcí byla rekonstrukce střechy a zateplení kulturního domu. V současné době se připravuje položení páteřní sítě kanalizace s následnou úpravou vozovky.

Historický titul „městečko“, umožnil Mikulovicím jejich jmenování v roce 2008 na městys.

Ve stejném roce schválil podvýbor pro heraldiku a vexilologii Parlamentu ČR naši žádost a doporučil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Miloslavu Vlčkovi, aby městysi Mikulovice vlajku udělil.

Popis vlajky: List tvoří dva svislé pruhy, modro – červeně dělený a bílý. V modrém poli kosmý klíč zuby nahoru a k žerďovému okraji provázený dvěma šesticípými hvězdami, vše žluté. V červeném poli zelený vinný hrozen se dvěma listy. V bílém pruhu dva šedé zkřížené sypeny – korce s hnědými násadami nahoru. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Podvýbor pro heraldiku a vexilologii, stanovil také popis znaku:

Dělený štít, nahoře modro – červený polcený. V pravém poli kosmo ztyčený klíč provázený dvěma hvězdami, vše zlaté, vlevo zelený vinný hrozen na stonku se dvěma listy. V dolním stříbrném poli dva zkřížené postavené sypeny – korce na dřevěných násadách přirozené barvy.

Z této velmi stručně uvedené historie lze vysledovat jedno. Je to stálé zlepšování podmínek pro život v naší obci. Činnost i pro další generace, která nikdy nekončí. A je to práce nejenom pro volené zastupitele, ale i pro všechny, kteří zde žijí.
(V textu jsou použity dobové termíny)

Menu

svetla_ikona2.JPG

hlaseni_poruch_ikona.JPG

https://www.facebook.com/pages/M%C4%9Bstys-Mikulovice-okr-Znojmo/296061150518001?sk=timeline

http://www.edpp.cz/dpp/mikulovice

logo.png

banner_blondyny.png

Obcanum_logo_Bez_gradientu_big.png

 

 

Odkazy na weby

Farnost Mikulovice

ZŠ Mikulovice

TJ Mikulovice

Smíšené zboží Polická

Second hand Mikulovice

Truhlářství Veselý

Knihovna městyse

Kontakt

Městys Mikulovice
Mikulovice 1
671 33 Mikulovice
Tel: 515 252 129

E-mail úřad:
mestys@mikulovice.eu

E-mail starosta:
starosta@mikulovice.eu

Napište nám