Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Nejen pro turisty > Info pro turisty > Kulturní památky v obci

Kulturní památky v obci

Kostel sv. Petra a Pavla

(přístupný v době bohoslužeb)

kostel_sv_Petra_a_Pavla.jpg 

Na výšině nad návsí stojí cenný kostel sv. Petra a Pavla, pozdně románský ze 3. čtrvrtiny 13. století s dochovanou apsidou a lodí s portálem. Asi ve 14. století byla loď prodloužena směrem k západu a doplněna o vstupní prostor s hranolovou věží. Do původního vzhledu zasáhla barokní přestavba kolem roku 1766, kdy do té doby plochostropá loď dostala křížové klenby, k jižní zdi gotické části lodi přizděny slepé arkády a celý kostel podstatně zvýšen. Původní okna byla zazděna a prolomena nová, v západním průčelí vznikl nový vchod, krytý předsíní se schodištěm do věže, na jižní straně přistavěna sakristie. Při opravách v letech 1979-80 byly odkryty původní fasády apsidy a románské části lodi, vystavěné z řádkového zdiva. V apsidě z vnějšku členěné lizénami, je v ose umístěné původní románské okno, další dvě jsou barokní. Dvě další, zpola zazděná okna románských tvarů jsou v severní části lodi. V jižní stěně lodi se dochoval původně pozdně románský ústupový portál s kamenným ostěním a hladkým tympánem bez reliéfní výzdoby.

Webové stránky farnosti Mikulovice zde:


Fara

(volně nepřístupná)

fara_mikulovice.jpg

Budova fary byla postavena v 15. století jako klášter, který byl majetkem želivského kláštera premonstrátů. V 17. století přestavěli klášter na letní sídlo strahovského opata. V 18. století se mění na faru.
Mikulovická fara je rozlehlý objekt s dlouhým průčelím z doby po roce 1622, upravený z bývalé rezidence zámku strahovských premonstrátů. Ve zdi hospodářské budovy u brány jsou druhotně zasazené pozdně renesanční náhrobníky. Podle místní tradice vedou od fary a kostela tajemné podzemní chodby, ústící pod starým domem vedle bývalého hostince "U Stočků". O jejich původu a účelu není nic známo.


Sýpka (kulturní památka)

(volně nepřístupná)

sypka.jpg

Tato barokní sýpka pochází z 1. poloviny 18. století s později doplněnými moderními přístavky. Nachází se ve střední části obce při hlavní komunikaci. Původně byla součástí hospodářského dvora. Dnes jde o volně stojící jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu s volutovým štítem a nárožími armovanými maltovou bonsáží.


Boží muka

(volně přístupná, nachází se u domu č.p. 200)

bozi_muka.jpg

Nenápadná stavba u silnice na Horní Dunajovice je kulturní památkou.

 


Socha sv. Floriána

(volně přístupná)

socha_florian.jpg

Socha je stylově umístěna na rohu hasičské zbrojnice jako patron hasičů. Je taktéž kulturní památkou.

 


Socha sv. Jana Nepomuckého

(volně přístupná)

socha_nepomucky.jpg

Je kulturní památkou od r. 1958. Nachází se v horní části návsi pod kostelem.

 


Sloup se sochou lva a orla

(volně přístupná)

socha_lva.jpg  socha_orlice.jpg

Je kulturní památkou. Je možné je spatřit u vstupu do farního dvora.


Zámek (nyní využíván jako zdr. středisko)

(přístupný v ordinačních hodinách) - objekt není kulturní památkou, pouze vedle stojící barokní Sýpka

zdr_stredisko.jpg

První písemná zmínka o Mikulovicích pochází z roku 1314. Když se koncem 15. století staly majetkem premonstrátů, rozhodli se jejich církevní představitelé zřídit v obci hospodářský dvůr. Ten byl do 1. třetiny 17. století majetkem želivského a poté strahovského kláštera. Jednoduchý jednopatrový obdélníkový barokní zámek byl založen v 1. polovině 18. století jako součást hospodářského dvora a sloužil k občasnému pobytu příslušníků řádu a také jako sídlo hospodářských úředníků. Ve stejné době byla ze severozápadní strany k zámku přistavěna barokní sýpka, která je dnes kulturní památkou. Postupně byla budova zámku značně zmodernizována. Klášteru patřil objekt až do roku 1950. V části zámku byla až do roku 1980 pamětní síň významných rodáků, sochaře E. K. Lišky, historika F. V. Peřinky a spisovatelky R. Svobodové. Později sloužil jako zdravotní středisko a dnes jej využívá i místní pošta.


Přírodní památka Mikulovické jezero

Mikulovické_jezero.jpg

Jde o mělkou sníženinu, která byla v minulosti periodicky zaplavována spodní vodou. V současné době se jedná o bezodtokou rákosinu, která je místem výskytu a rozmnožování obojživelníků a hnízdištěm několika druhů vodního ptactva. Vyskytují se zde i některé druhy slanomilné vegetace. Leží uprostřed rozlehlých sadů a jeho rozloha je dnes 2,66 ha. Lokalita byla vyhlášena za přírodní památku v roce 1999.

najdete v mapě ZDE


Památník obětem světové války (v předzahrádce u kostela sv. Petra a Pavla)

(volně přístupný) - není zapsanou kulturní památkou

pomnik_u_kostela.jpg


Kaplička Panny Marie
(volně nepřístupná)

 kaplicka_panny_marie.JPG

najdete v mapě ZDE


Obraz sv. Marka evangelisty na budově vodárny
(volně přístupný)

obraz sv Marka na budově vodárny.jpg

najdete v mapě ZDE