Městys Mikulovice

Fulltextové vyhledávání

Horní menu

Drobečková navigace

Úvodní stránka > Pro turisty > Něco z historie > Legendy a příběhy

Legendy a příběhy

/převzato z přílohy Vlastivědného a musejního sborníku Podyjí - Dyje vypráví (Pověsti a obrázky z minulosti obcí na Znojemsku) - vydáno v roce 1959/

O KVARTÝRU

Blízko kvartýru, o samotě stojícím domě mezi Mikulovicemi a Višňovým, v lese bydlel lesní Přibil. Hájenka stála o samotě. Byl tu lahodný klid, leč stálé osamocení tíživě doléhalo na člověka. Ani bezpečně tu nebylo, neboť v lesích potulovali se všelijací pobudové, pytláci a tuláci, kteří neměli rádi denního světla.

Když lesní Přibyl se oženil, přál si, aby manželka za jeho nepřítomnosti se nebála. Naučil ji proto zacházet se zbraní, aby se případně mohla bránit lidem, kteří se v lesích kolem hájovny ve zlém úmyslu zdržovali.

Jednoho rána žena lesního po odchodu svého muže chystala se poklízet ve světnici. Jde k oknu, otevře je a tu ji za ruku uchopí chlap a zlostně povídá: „Víme že tě ten tvůj naučil střílet. Ale na nás střílet nebudeš!“ A zmizel.

Žena se vyděsila a po příchodu svého manžela vyprávěla mu tento zážitek. Muž ji uklidňoval, dodával odvahy, leč v duchu dobře tušil, jak úzko ji musí být ve stálém osamocení. Když se pak taková překvapení stávala častěji a ženu každý sebemenší hluk vzrušoval a děsil, neváhala říci muži: ,,Už tady déle nevydržím! Žiji tu ve stálém strachu. Dva psy už nám ti pobudové utratili. A kočka uvízla v nastraženém oku. - Muži poohlédni se po nějakém jiném místě. Ráda budu s tebou všude, kde nebude tak smutno a kde se nebudu muset stále jen bát!“

A tak se odstěhovali.

Povídalo se, že v kvartýru se usadili loupežníci, kteří přepadávali a obírali lidi, kteří se dostali do blízkosti kvartýru. Lidé pak se tam už ani neodvažovali a vyprávěli si o těch místech mnohé i strašidelné příhody.

(Z vyprávění L.Broučka, Mikulovice, č.129)

 

O KVARTÝRU (2)

Také se vyprávělo,že nedaleko kvartýru směrem k Višnovému zjevoval se vždy v pravé poledne myslivec se psem. Velký pes – z očí a tlamy sršel mu plamen. Lidé, kterým bylo jíti v tu dobu mimo kvartýr, obcházeli jej zdaleka. Po poledni zjev zmizel.

Říká se, že v těchto místech byl zavražděn pytláky myslivec a že se denně zde v pravé poledne zjevuje. V blízkosti byl veliký kámen, asi s průchodem, a tam se schovával. Otvor se časem zasypal.

(Z vyprávění F.Lojdové Mikulovice čis.160)

 

KŘIVÉ OBVINĚNÍ

Také Mikulovice měly svého času soudní pravomoc odsuzovati své provinilce k trestu smrti a tuto popravu prováděti. Popravní místo bylo u bílého kříže u Jezera na Ambrozkově poli. Zde stála šibenice. Z té doby je naše historická črta.

Ve dvoře čís.144 v Mikulovicích sloužilo kdysi děvče. Pěkné a poctivé.

Spořivá hospodyně ukládala si výtěžky z prodeje vajec, drůbeže apod. do nádobí, které bylo složeno na římse nad dveřmi. Jednou uložila do hrníčku zlatku. Po několika dnech chtěla se přesvědčit o stavu svých úspor. Všechno bylo v pořádku, jen zlatka v hrnečku scházela. Prohlédla pečlivě všechno nádobí leč zlatka nikde. Kde by mohla být? Nevzal ji snad někdo? A tu padlo podezření na služebné děvče. Koupilo si přece nedávno pěkný šátek na hlavu!

-,,Poslouchej, Maruško, někdo mi vzal zlatku. Nebyla jsi to ty ?“

-,,Paňmámo, jak mě můžete z něčeho takového podezřívat!“

-„A kdopak ti dal peníze na ten nový šátek,co máš?“: doráží ostřeji hospodyně.

Děvče se červená, klopí hlavu a neodpovídá. Ostýchá se říci, že šátek daroval ji její milý, který zdaleka přišel ji navštívit, aby se s ním nadlouho rozloučila, neboť odjíždí zase daleko na práci.

Touto dívčinou rozpačitostí utvrdí se hospodyně v přesvědčení, že Maruška je zlodějkou. Neváhá a jde ji udat rychtáři.

V té době i krádež trestala se smrtí. Maruška mohla se odvolati při výslechu jen na svého milého jako hlavního a jediného svědka. Ten byl však daleko, nepřišel , ani zprávy od Marušky nedostal. A tak nevinné děvče bylo odsouzeno k trestu smrti.

Když ubohá stanula pod šibenicí, proklela všechny a uvrhla na dům,v němž poctivě sloužila, touto kletbou: „Všichni ti, kdo budou žít v tomto domě, nikdy ať nemají štěstí protože budu nyní nevinně popravená.“

V hospodyni, která byla při tom a kletbu slyšela, hnulo se svědomí, utíkala domů a prohlížela všechno nádobí na římse, pátrajíc po zlatce. A skutečně! Našla ji uvízlou za dřevěnou římsou.

Utíká na místo popravní, sotva dechu popadá, ale bylo pozdě! Právě vkládal katův pacholek mrtvé tělo ubohé popravené do jámy vykopané pod šibenicí.

(Z vyprávění paní F. Lojdové Mikulovice č.160.)

 

O AUGUSTÝNU STOČKOVI

Někdejší majitel hostince "U Stočků" Augustýn Stoček umřel a byla mu vystrojena smuteční hostina. Tehdy probíhala hostina před a pak i po pohřbu. Nebožtík Augustýn Stoček byl dle tehdejšího zvyku uložen ve stodole na slámu do doby pohřbu. Jaké však bylo překvapení smutečních hostů, kteří se přišli v den pohřbu se zesnulým rozloučit, když se zničehonic na oslavě před pohřbem v sále objevil "nebožtík", který se ve stodole "probudil" a šel se podívat, copak se v jeho hospodě slaví. Hosté leknutím vyskakovali z okna a Augustýn Stoček žil ještě další dva roky.

(převzato ze zpravodaje MAS Živé Pomezí -z vyprávění pana J.Kloudy Mikulovice č.139.)

 

 

O KVARTÝRU (3)

vyprávění Josefa Přibyla o nelehkém životě jeho maminky na této samotě

(z listinné do elektronické podoby přepsal Petr Šoba - převzato z webových stránek městyse Višňové)

 

V hlubokém lese, úplně obklíčená horami, od nepaměti stála prastará myslivna, kterou zdejší občané nazývali "Starý kvartýr". Daleko vzdálená od světa, byla odkázána jen na nouzové (vývotní) lesní cesty a chodníky. Jinak spojení s vesnicí nebylo. Nebylo ani nezbytných mostků a lávek pro překračování rozvodněných potoků a bystřin, zejména v době jarního tání. Sněhové závěje často úplně znemožňovaly spojení s vesnicí. Bylo potřeba doplňovat zásoby v domácnosti, zejména potravin, docházka dětí do školy a jiné naléhavé nutnosti, jež domácnost často vyžaduje.

 

Mimo osamělý mlýn, které místní občané nazývají "Mlýnkem", nebylo v blízkém okolí žádné usedlosti. Ale i ten byl od myslivny příliš vzdálen takže ani jeho klapot nenarušoval klid lesní samoty. V suchých letech potok často vysychal a mlynář byl nucen zachovat klid až do příštího deště. Jen ticho zde narušuje šumění potoka, který se těžce prodírá skalnatými břehy a útesy. Občas křik dravců a ostatní ptačí havěti ruší posvátný klid samoty. Hory většinu denního času zastiňují myslivnu, takže brání proniknutí paprskům do údolí a tak stále šero je zesíleno stínem věkovitých korun dubů a borovic.

 

Myslivec, či lesník, který zde bydlil, byl zde odsouzen tíživé samotě a vystaven častému nebezpečí která mu tento život přináší. Byli tu muži, kteří hrdinně snášeli svůj těžký život a přečasto zaplatili krví svou odvahu. Za feudalismu, kdy bylo v lesích mnoho zvěře, také časté pytláctví ohrožovalo lesní ochranný personál. Nejednou se přihodilo, že lesník či myslivec se již domů ze služby nevrátil. Toho důkazem jsou dnešní pomníky a obrázky které nám tragický skon myslivce připomínají.

 

Vzpomínám z vyprávění své matky o tomto strastiplném životě, který prožila na samotách a to zvláště na "Starém kvartýře".

 

Jako svobodné děvče byla jsem zaměstnána při domácnosti a jinak též při polním hospodářství. Žila jsem v lásce u svých milovaných rodičů, sourozenců a četných přátel. Mladému, šťastnému a radostnému životu byl záhy konec. Přišel jednoho dne můj nastávající manžel, který po zásnubách si mne odvedl do myslivny na "Starý kvartýr". Zpočátku jsem žila v šťastném opojení, které přináší mladá láska. Později začala mě tížit samota. Můj manžel býval často ve službě, zejména v noční době. Většinu času trávila jsem v myslivně sama. Pak přišly děti. Bylo jich čtrnáct. Přetěžko jsem snášela těžký úděl ženy a matky.

 

Již počátek našeho společného žití s manželem narušila zpráva, že ze Znojemská věznice uprchli trestanci a skrývají se ve zdejších lesích. V krátkém čase jsme se mohli o jejich přítomnosti přesvědčit. Dlouhý čas řádili ve zdejším kraji a živili se krádežemi, drobnými dary, které jim zdejší občané ze strachu před násilnostmi dobrovolně dávali. Vícekrát navštívili i myslivnu na "Starém kvartýře". Nejčastěji se domáhali jídla, to je chleba a mléka. Přicházeli jen v době, kdy manžel nebyl doma a byl služebně zaměstnán mimo revír. Bylo mi nápadné, že nejčastěji přicházeli do myslivny v doprovodu služky. Jak se později ukázalo, byla ta s nimi spolčena a v mé nepřítomnosti poživatiny banditům poskytovala. Troufalost banditů neznala mezí. Domáhali se přístupu do myslivny i když tato byla uzamčená a matka byla nucena se bránit i se zbraní v ruce. Výstřely na poplach byli násilníci vyplašeni a ukryli se v houštinách. Lesní dělníci, kteří v okolí pracovali přispěchali ku pomoci ohroženým, ale pachatele již nezastihli. V jednom případě přepadl bandita matku, když dojila krávu. Stěží uchránila se surovému násilníku a jen díky své duchapřítomnosti a odvaze se ubránila. V kritickém okamžiku hodila těžký hrnec plný mléka pachateli na hlavu. Na to prchla do budovy myslivny, kde se uzamkla. Bandité se pak pomstili tím, že zapálili stodolu myslivny, která úplně vyhořela.

 

Přesto, že bandité v kraji dlouhý čas řádili a dopouštěli se různých zločinů, nepomohly zvláštní četnické hlídky, po různě a nepravidelně do terénu vyslané. Dokonce bezvýsledně skončila i několikrát opakovaná vojenská asistence, vyslána do zdejších lesů ze znojemské posádky, aby bandity zneškodnila. Další prodlévání v myslivně bylo pro mne krajně nebezpečné. Žila jsem v neustálém strachu a bázní před těmito nebezpečnými lidmi. Odcházela jsem na noc s dětmi k rodičům do Mikulovic. Cestou doprovázel nás manžel někdy i hajný vždy ozbrojení. Tehdejší majitel panství nakonec uznal, že myslivna pro svou izolovanou polohu se za obydlí nehodí a služebně přidělil manželovi byt v obci. Vzpomínám na den, který byl velmi truchlivý a na dlouhý čas zanechával v mé duši úzkost a obavy o život manžela a nás členy rodiny ohrozil hmotně. Bylo to na podzim za mlhavého rána, kdy jako obyčejně odcházel manžel s hajným Vošterou na obchůzku do lesa. Ten den jsem měla s manželem domluvenou schůzku u sestry Marie. Byla neděle a k tomu posvícení. Čekala jsem toužebně na manžela, který se dlouho z lesa nevracel. Plná neklidu jsem vyhlížela muže a on stále nepřicházel. Konečně, když již denní doba natolik pokročila a obáva má vzrostla nesnesitelně, spatřila jsem na lesní aleji vedoucí k myslivně ležet člověka. Hrozný okamžik nastal, když jsem poznala v neživém muži svého manžela. Hlavu a celý obličej měl zalit krví a vůbec nejevil známky života. Při pronásledování byl zákeřně napaden neznámým pytlákem, který v mlze se ukryl za šípkový keř a odtud z patnácti kroků plný náboj broků střelil manželovi do obličeje. Těžce zraněný po cestě do myslivny třikrát ztratil vědomí. Nakonec před myslivnou zůstal ležet a tam jsem ho našla. Přítomný hajný, který rovněž pronásledování pytláka sledoval ztratil se v husté mlze a přišel pozdě. Pachatel měl možnost uniknout před spravedlivým trestem. Událost tehdy vzrušila celý kraj. Četnictvo zahájilo přísné pátrání nakonec bezvýsledně. Po pytlákově výstřelu byla nalezena zátka uzavírající v hlavni prach (v ládovačce) a byla dodatečně četnictvem nalezena. Pytlák užil místo zátky části dětské plenky bílé a modře pruhované. Bohužel podobné dětské plenky byly nalezeny ve více domácnostech i u některých podezřelých z řad místních pytláků. Až po mnoho letech, zatížen těžkým svědomím se pachatel k činu přiznal. Krátce před smrtí se knězi vyzpovídal a pak skonal. Vzal tak dlouho utajované tajemství s sebou do hrobu.

 

Zranění manželovo bylo velmi těžké a nebezpečné. Vyžadovalo si velmi svědomitého opatrování a péče. Život manželův takřka visel na vlásku. Všichni hraběcí zaměstnanci museli ve službě chodit hladce oholeni. Tak si to pan hrabě přál. Sám nosil překrásný plnovous. Když ale byl manžel značným zraněním zjizven v obličeji, hrabě mu dovolil nosit plnovous.

 

Bylo mnoho událostí odehrávajících se v běžném životě v tehdejších ochránců lesů a zvěře. Ponejvíce případy skončili u Okresního soudu na stole prokurátora. Vyjímám z těchto už minulých let jeden surový čin pytláka. A matka ve svých vzpomínkách pokračuje.

 

Těžkého ublížení na těle se na manželovi dopustil pytlák z nedaleké vesnice. On často navštěvoval manžela a obtěžoval ho různými žádostmi, jako o klest, pařezy, stelivo, chvoj atd. Přitom vyzvídal, kde toho času manžel je, aby mohl klidně provádět pytlácké řemeslo. Dlouho a bezpečně pohyboval se revírem, rány v tratích padaly a v honišti se neustále ztrácela zvěř. Manžel pytlákovi plně důvěřoval a nejmenší stín podezření mu nepřišel na mysl, že dotyčný je nebezpečným škůdcem zvěře. Konečně po usilovném pátrání a nesčetných hlídkách přistihl manžel V. při toulačce za zvěří. Bylo časně zrána v neděli. Pytlák využil doby, kdy manžel býval přítomen na mši. Došlo k prudkému střetnutí obou mužů. Manžel pytláka srazil k zemi a vyrval mu pušku. Pytlák ale byl natolik pružný, ač již ležel na zemi, stačil mužovi podrazit nohu a způsobil mu nebezpečný pád na hlavu. Přitom pachatel způsobil těžké zranění na hlavě způsobené úderem hole. A opět se mi vrátil ze služby zalitý krví s těžkým zraněním a já byla plná úzkosti a obav o jeho zdraví.

 

Pytlák byl odevzdán okresnímu soudu k potrestání. Tím ale jeho pytlácká vášeň neusnula. Zanedlouho manžel znovu ho přistihl při ranní toulce, odzbrojil ho a předal soudu. Jmenovaný ve vysokém stáří často dobýval pařezy v lese. S manželem žil v míru a ani zvěři neubližoval. Smířili se.

 

Ze vzpomínek nebožky matky uvádím nepříznivý vliv, který beztak již neklidný život přitěžoval, a to byl častý výskyt hadů. Tito se často vyskytovali v nejbližším okolí myslivny, někdy přímo v budovách zvláště hospodářských. Skalnaté sluneční stráně jejich rozmnožování vydatně podporovaly. Stávalo se, že had byl ukryt v kupce sena, nebo v předtím nasečené trávě. Stal se případ, že drvoštěpovi za poledního odpočinku, když usnuli, zjistili že jednomu z nich se na obnažených prsou umístil had. Zahříván sluncem, zespodu lidským tělem bylo mu dobře k duhu a plaz tvrdě usnul. Vzápětí byl ostatními dělníky ubit.

 

V opačném případě byl návštěvník lesa napaden. Had byl velmi podrážděný a na člověka útočil. Překvapený člověk neměl dostatek zmužilosti, aby se vyhnul hadovi přítomnosti a začal prchat na jiné místo. Jaké ale bylo jeho zděšení, když v bezprostřední blízkosti uviděl opět syčícího hada znovu. Strach a hrůza ho přepadla. Schvácen a vysílen dostal se domů, kde si dlouhý čas poležel se zápalem plic.

 

Vícekrát se nám přihodilo při práci, že had byl překvapen loveckým psem a od něho uštknut. Zraněný ohař nezahynul po hadově uštknutí, ale rána silně otékala a bolela.

 

Od jara do podzimu vyháněli naši rodičové dobytek na pastvu. Vypásali hlavní lesní cesty a stráně. I zde přicházelo neštěstí a sice k uštknutím dobytka. Zvláštní případ se udál s pasoucím se dobytčetem, které bylo navštěvováno hadem. Totiž zjistila jsem, že jedna mladá kráva při dojení často ztrácí mléko. Mívá struky uslintané. Pozorováním se přišlo na to, že tato kráva se odděluje od ostatního stáda a ulehá v nízkém březovém hájku. Jaké bylo naše překvapení, když na vemenu ležel had a sál mléko. Byla to silná užovka. Po řadu dní navštěvovala kráva hada a dovolovala mu příjemné pohoštění.

 

Starý kvartýr sám byl místem již o sobě samém vzbuzujícím svou opuštěnosti a osamělostí ponurým dojmem. Již okolní vrcholky, nazvané Hradiště naznačovaly cos tajemného a tesklivého. V dávných dobách zbudovali zde naši předkové svá sídliště. Častá naleziště starých předmětů jsou toho důkazem. Hlavně primitivní nářadí, zbraně kamenné hrnce, popelnice a j. Rovněž značná množství kostí a zbytků parohů.

 

Dávnější majitel pozemku na Hradisku Kudrna, bývalý obuvník častými vykopávkami se zabýval a své nálezy předával notáři Palliardimu v Mor. Budějovicích. Někdy též učiteli Vildomcovi. Kudrna v těchto odlehlých končinách našel nenadálou smrt. Stal se obětí loupežného vraha. Pro 65 haléřů, které měl u sebe, byl násilně zbaven života poctivý a pracovitý živitel četné rodiny. Za svého života častěji přicházel do myslivny za správkami obuvi, za dřívím, trávou apod. Svou přítomností zpříjemňovat osamělost myslivny.

 

V dávných dobách usadil se ve zdejších horách poustevník. Obýval jeskyni zbudovanou z kvádrů a dřeva. Živil se většinou lesními plodinami a milodary. Do myslivny si přicházel pro pitnou vodu. Byl to tichý, úplně před světem uzavřený člověk. Nikdo, nikdy se nedověděl jeho původ a příčinu jeho osamění.

 

Své nadevše milované a drahé matičce věnuji tuto hrst vzpomínek z jejího dřívějšího vypravování. Celý svůj život zasvětila rodině hlavně v dobách velkých nebezpečenstvích a neštěstí. Neohroženě hájila a ochraňovala blaho a čest svých početných dětí a manžela. Sama byla skromná, štědrá a bezmezně dobrá. Těžce snášela nespravedlivý útisk nadřízeného panstva, jejich pýchy a naduté domýšlivosti. Jak mnoho zůstali dlužní tito této ušlechtilé ženě!

 

Dáno 26. XII. 1964.

 

Přibyl Josef, v.r.

Menu


Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje -

AKTUALITY


hlaseni_poruch.png

Návod na hlášení poruch

 

GObec-lg-new.png

 


Kalendář svozů r. 2020

kalendář svozů 2020.jpg

 

 

 

lavice.jpg vino_easy.jpg

Počasí

Pondělí Oblačno 22/13 °C
Úterý Zataženo 24/11 °C
Středa Zataženo 23/12 °C
Čtvrtek Polojasno až oblačno s dešťovými přeháňkami 19/13 °C

Napište nám

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my, a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů
Chráněno službou reCAPTCHA.